VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vojenská zásobovací rallye do Kosova startovala z Pardubic

Pardubice/Šajkovac - Armádní tatrovky brázdí Evropou doplnit zásoby. Osm dní putoval konvoj přes šest států

24.4.2009 1
SDÍLEJ:

Zásobovací kolona pro základnu Šajkovac v Kosovu se vydala na cestu z PardubicFoto: A report/Pavel Lang

Asi osmnáct set kilometrů daleko od Pardubic leží kosovské město Šajkovac, kam pravidelně každý měsíc míří zásobovací kolony ze 14. brigády logistické podpory sídlící v Pardubicích.

Zdrojem všech těchto zásob je vojenské Distribuční centrum v Pardubicích, které má na starost zásobování všech zahraničních vojenských misí české armády. Zatímco do Afghánistánu vypravují většinou kontejnery na palubách velkokapacitních letounů, do Kosova se zásoby dostávají po silnicích.

„Tentokrát se do Šajkovace převáželo úctyhodných dvacet šest tun materiálu – oblečení, obuv, náhradní díly v podobě brzdových destiček, olejů, brzdových kapalin a autobaterií, ale také granáty, pistole nebo samopaly s municí,“ prozrazuje Deníku reportér vojenského časopisu Pavel Lang, který se spolu s armádními zásobovači vydal na dalekou cestu.

„Cesta nás vedla celkem přes šest států – Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Makedonii až do Kosova. Dohromady sedmnáct set šedesát kilometrů tam a osmnáct set čtyřicet zpátky za celkem osm dní,“ říká Lang.

Dvojici nákladních automobilů s návěsy celou cestu doprovází vojenští policisté jednotlivých států – přece jen se jedná o vozidla cizí armády vezoucí zbraně a dokonce jedno terénní vozidlo UAZ.

„Rumunské silnice jsme si vyloženě užili,“ popisuje některé zážitky z cesty Lang. „Kvůli častým pracem na silnicích se nám kolona dokonce nakrátko rozdělila a problémy nastaly i při průjezdu Karpat. Permanentní drncání přívěsu totiž otevřelo dveře přepravovaného UAZu. Porušená celní plomba nám mohla zkomplikovat cestu přes hraniční přechody,“ uvádí Lang. „Osobité situace nastávají ale i na parkovištích při bezpečnostních přestávkách. Smečky potulných psů houževnatě žadoní o jídlo – zejména české ,cestovní’ řízky. Člověk se ale musí mít před nimi na pozoru. Brigáda logistické podpory již registruje případ pokousání vojenského řidiče,“ uzavírá Pavel Lang.

Jiří Sejkora

Osmdesátkou na „Šajk“
Co všechno lze prožít při zásobovacím přesunu do mise KFOR v kabině vozidla Tatra 815 8x8 Multilift

Tisíc sedm set šedesát tam a tisíc osm set čtyřicet zpět. Tolik kilometrů projeli řidiči 14. brigády logistické podpory (14. blogp) s velitelstvím v Pardubicích, aby zásobili materiálem kontingent Armády České republiky v misi KFOR na kosovské základně Šajkovac. Balkánská „tour“, přes šest států, trvala osm dnů.

Dříve než sešlápnou řidiči 14. blogp plynový pedál a vyrazí na zásobovací přesun do Campu Šajkovac, je třeba mnohé učinit. To podstatné probíhá v pardubickém Distribučním centru. Požadovaná výzbroj, technika a materiál se naloží do přepravních kontejnerů, proclí a zapečetí. Vyhotoví se potřebné dokumenty, především doklad FORM 302 a obsahové listy. Podpis velitele, podplukovníka Jana Holčíka, stvrzuje, že je zásilka odbavena.

Přeprava materiálu do mise KFOR probíhá de facto každý měsíc. Tentokrát se přepravovalo bezmála dvacet šest tun materiálu, včetně automobilu UAZ 469BI, na dvou vozidlech Tatra 815 8x8 Multilift s přívěsy.
Nejednoho člověka zajímá, co se nachází v útrobách tří přepravovaných kontejnerů. Zasvěcení vědí, že jde o velice pestrý „sortiment“. V reálu – výstrojní náležitosti (kalhoty, blůzy, svetry, nátělníky, ponožky, sportovní obuv), dále náhradní díly (brzdové destičky, zpětná zrcátka, čerpadla, čidla kontroly tlaku oleje, akumulátory), provozní kapaliny (chladící a brzdová kapalina, topný petrolej, motorový a převodový olej) a výzbrojní materiál (granáty, pistole, samopaly, kulomety, náboje).
Nabízí se také otázka týkající se bezpečnosti zásobovacího přesunu. Není tajemstvím, že českou resortní kolonu doprovázejí ozbrojení vojenští policisté ze zemí, jimiž se projíždí a přes noc jsou vozidla s přepravovaným materiálem přísně střežena v uzavřených objektech.

Cestou do Kosova

Úterý, den první. Je pár minut po deváté hodině, když řidiči dvou multiliftů a doprovodného vozidla VW Transporter nastartují motory. Vozidlo Vojenské policie z olomoucké expozitury uzavírá silnici a vojenská kolona se dává do pohybu. Od této chvíle se hlavními aktéry stává šestice profesionálů ze 14. brigády logistické podpory s velitelstvím v Pardubicích, a to praporčík Aleš Kulhánek, rotný Jan Nehonský, rotmistr Jaroslav Sýkora, rotmistr David Šimek, rotmistr Marian Jirásek a rotmistr Petr Vytiska. Sedmým „do party“ je velitel závozu podpraporčík Zbyněk Hlouš, jenž střeží nejen celní dokumenty potřebné k průjezdu šesti států, ale i instradaci neboli časový harmonogram přesunu do mise KFOR.
Dnešní „etapa“ vede do Győru. Tři sta čtyřicet kilometrů vzdáleného maďarského města. Byť to na některých úsecích svádí, povolená maximální rychlost je osmdesát kilometrů za hodinu. Po třech hodinách jízdy máme první zastávku. Řidiči provedou kontrolní prohlídku vozidla a vystřídají se v řízení. Pokračujeme na hraniční přechod Břeclav. Před ním ještě plníme naftou tři sta osmdesáti litrové nádrže multiliftů až po samý okraj.

Doprovod Vojenské policie nás přivádí na parkoviště mezi Českou a Slovenskou republikou Břeclav – Kúty. „Velitel závozu tři jedna nula tři CZE nula dva KFOR podpraporčík Hlouš. Hlásím, že jsme překročili česko-slovenskou hranici,“ telefonuje na stálou dispečerskou službu odboru vojenské dopravy staroboleslavského Velitelství sil podpory.
Zajímavým doplňkem české kolony se překvapivě stává americké vozidlo Freightliner, rovněž převážející vojenský materiál do zahraničí. Slovenská Vojenská polícia seskupení převezme, aby jej zanedlouho na přechodu Rusovce – Rajka předala ozbrojeným strážcům maďarské armády s výrazným označením KR (Katonai Rendészet).
Po osmnácté hodině vjíždíme do kasáren 12. Arrabona Légvédelmi Rakétaezred v Győru. Vozidla jsou zaparkována a my převezeni před budovu s nápisem Helyőrségi Támogató Alegység. Hádanka, o co jde, je rozluštěna při pokynu, abychom vytvořili dvojice a vzali si osobní věci sebou. Ubytovna.

Středa, den druhý. Po nočním odpočinku pokračujeme v přesunu. Maďarské dálnice mají svoji kvalitu, což se pozitivně odráží na náladě pardubických řidičů. Dalším benefitem je prosluněná Budapešť. Po tři sta kilometrech stavíme na benzínce v Szegedu. Palivové nádrže a kanystry je třeba vrchovatě naplnit, neboť tankování v Rumunsku se nedoporučuje. Před třetí hodinou se před námi objevuje maďarsko – rumunský přechod Nagylak – Nadlac. Na čelo kolony přijíždí vozidlo tamní Politia Militara a dává nám pokyn k následování. Zanedlouho již projíždíme Aradem a pro dnešek končíme ve městě Timisuara. Dočasným domovem se nám stává jeden z tamních motorestů. Multilifty přečkají noc v nedalekých kasárnách.
Čtvrtek, den třetí. Stav rumunských silnic, především častá pokládka nového asfaltového povrchu, se negativně promítá do plynulosti jízdy a tím i pospolitosti kolony. Ve městě Caransebes dochází k jejímu „roztržení“. Při absenci vysílaček, umožňujících vzájemnou komunikaci mezi řidiči, je to komplikace. Po pár minutách se naštěstí opět dáváme dohromady. Doposud nejsložitější chvíle nastává při průjezdu Karpat. Permanentní drncání přívěsu má za následek otevření dveří přepravovaného UAZu. Porušená plomba může být předzvěstí problému na hraničním přechodu.

Osobité situace prožíváme na parkovištích při bezpečnostních přestávkách. Smečky potulných psů houževnatě žadoní o jídlo. Člověk se musí mít před nimi na pozoru. Brigáda logistické podpory již registruje případ pokousání vojenského řidiče. Mimochodem, druhá nepříjemná událost se stala při lednovém závozu, kdy kus ledu z protijedoucího kamionu poškodil čelní sklo multiliftu a střípky poranili na oku spolujezdce.

Rozpoložení v kabinách nám zpříjemní dvě skutečností, a to, že konečně sjíždíme dolů z hor a za sebou máme rovnou polovinu cesty na „Šajk“. Tabule s nápisem Port Calafat 33 km, což je přístav na rumunsko-bulharských hranicích, má doslova povzbuzující efekt.
Tři eura za osobu, devadesát dva za vozidlo. To je cena za trajekt, který nás po patnácti minutách plavby přes řeku Dunaj, převeze do bulharského Vidinu. Na přechodu již čeká Lada Niva s nápisem na dveřích Vojenna policia. Ta nás doprovodí do motorestu, kde trávíme další noc.

Pátek, den čtvrtý. Nejdelší „etapa“ balkánské „tour“. Bulharsko, Makedonie, Kosovo, respektive z Vidinu do Šajkovace. V poledne zastavujeme na přechodu Gjueševo – Dave bair. Makedonští celníci si při „studiu“ celních dokumentů dávají pořádně na čas. Nakonec se vše v dobré obrátí a závoz 3103 CZE 02 KFOR dostává zelenou. V doprovodu českých vojenských policistů ze „Šajku“ projíždíme Skopje a naposledy zastavujeme na hranicích. Tentokrát na makedonsko-kosovských. Polští vojáci nám na přechodu nesoucí název Generála Jankoviče zvedají závoru a přes tzv. BY-PASS pouštějí do Kosova. Ukazatel směru nás vede na Prištinu. Krátce před dvaadvacátou hodinou se v kabinách tří vojenských vozidel 14. blogp ozývá osm ran. Každému z nás padá kámen ze srdce, neboť se na noční obloze objevuje svítící útvar podobný UFO. Camp Šajkovac!

„Tiráci“ v zeleném

Víkendový „relax“ pro sedm pardubických profesionálů na česko-slovenské základně? Ani náhodou! Je třeba připravit přesun číslo 0604 CZE 03 KFOR ze Šajkovace do Pardubic. V reálu dvě elektrocentrály EC 60 a GEKO 250, EURO palety a další vojenský materiál jako například stany, přilby nebo ochranné vesty. Celkově bezmála patnáct tun nákladu.

V pondělí v pět hodin ráno projíždíme branou na „Šajku“. Kolektivní přání českých vojáků ze 14. kontingentu AČR v sestavě sil KFOR, abychom šťastně dojeli sice na chvíli potěší, ale nic nezmění na tom, že nás čeká 1840 kilometrů do Pardubic. Po stejné trase, přes totožné hraniční přechody a ve shodných místech nočního odpočinku.
Hned počáteční „etapa“ ze Šajkovace do Vidinu nás konfrontuje se dvěma nepříjemnostmi. Tou první je objížďka „do neznáma“ na plánované trase, kdy se multilifty s přívěsy dostávají na úzkou polní cestu, kterou protíná nechráněný železniční přejezd. Při představě, že by tatrovky musely couvat, respektive se otáčet, nás jímá hrůza. Další negativum představuje kus šroubováku v jednom z kol. Za přispění vidinského autoservisu se daří závadu odstranit.

Následný přesun přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko již probíhá bez problémů. V duchu každý z nás odpočítává zbývající kilometry a netrpělivě vyhlíží hraniční jihomoravskou Břeclav. Do Pardubic nám zbývá „pouhých“ dvě stě čtyřicet kilometrů…
Devítidenní cesta končí v pardubickém Semtíně, konkrétně v armádním Distribučním centru. Premiérový závoz pro šest vojenských řidičů končí. Obstáli v něm se ctí!

Text: Pavel Lang


24.4.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Volby skončily, začíná sčítání hlasů. Snímky jsou z volební místnosti v Základní škole Bratranců Veverkových v Pardubicích.
AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

ON-LINE: V Pardubickém kraji má ANO čtyři mandáty

Vysypávání volební urny během voleb do poslanecké sněmovny.
AKTUALIZOVÁNO
20

Volební místnosti se zavřely. Začíná sčítání hlasů

Kvůli tričku s mešitou bylo v Pardubicích u voleb opět rušno

Pardubický kraj – Volby v Pardubickém kraji byly poklidné. Až na xenofobní aktivisty je nikdo nenarušoval.

VÍME PRVNÍ / AKTUALIZOVÁNO

VIDEO: Člen komise agitoval ve volební místnosti za Blok proti islamizaci

Pardubice - Místopředseda volební komise v Pardubicích vítal voliče v tričku s přeškrtnutou mešitou.

Policie pátrá po seniorovi. Nevrátil se z tancovačky

Pardubicko - Pardubická policie prosí veřejnost o pomoc při pátrání po Jaroslavu Malimánkovi.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

Z třináctého patra v Chrudimi vyskočil muž

Chrudim - Nešťastné úmrtí šetří v sobotu dopoledne chrudimská policie.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení