Poté už se hrálo o minuty. Cílem bylo, aby se údaje z volebních okrsků dostaly co nejrychleji ke zpracování na přebírací místo Českého statistického úřadu. Jedním z nich byl i Společenský sál pardubické radnice, kde se už krátce po desáté večer začaly tvořit fronty. „Kdo se tady žení, že je tady tolik aut,“ vtipkoval při příjezdu na zaplněné Pernštýnské náměstí jeden z členů „volební delegace“, kterou vždy tvořil předseda komise a zapisovatel. Při pohledu na davy, co už kolem půl dvanácté večer stály ve frontě před ním, mu však trochu spadla čelist. „Tak to je na dlouho, to tady asi budeme nocovat. To odtud možná půjdu rovnou do práce,“ posteskl si. Naštěstí ale fronta postupovala rychle, takže za několik minut už byl zase prostor na vtípky. „To se tady dávají zadarmo lístky na koncert Madonny nebo co,“ vykřikl někdo z fronty.
Pokud měl volební okrsek údaje vyplněné správně a ještě k tomu na „cédéčku“ nebo flash disku, byla samotná kontrola na přebíracím místě otázkou několika málo minut. A pak, kolem čtvrt na dvě ráno, šupem zpět do volební místnosti a rychle dát vědět svým kolegům v komisi, že už se mohou těšit na brzký odchod domů…
