Gymnázium Mozartova na začátku listopadu oslavilo dvacáté výročí od založení školy. Kdo stál při prvních impulsech k vytvoření druhého gymnázia v Pardubicích a kdy to všechno začalo?
Už od začátku 90. let se v Pardubicích uvažovalo o potřebě druhého gymnázia, protože Gymnázium Dašická kapacitně nestačilo. Prvním člověkem, který o této myšlence začal uvažovat, byl tehdejší ředitel školského úřadu v Pardubicích Pavel Mádl v září roku 1994. Škola byla zapsána do rejstříku škol 31. ledna 1996. Prvním ředitelem Gymnázia a Střední odborné školy Pardubice byl František Habětínek.

Škola původně sídlila na Komenského náměstí v budově dnešního krajského úřadu. Co bylo dál?
Ano, škola byla původně v budově bývalé reálky. K jejímu přestěhování do současné budovy došlo v srpnu 1999. Tehdy zde sídlila i Základní škola Polabiny IV a naše gymnázium tak bylo v podnájmu. Až do roku 2001 byl oficiální název Gymnázium a Střední odborná škola Pardubice, v tomto roce skončili poslední absolventi střední odborné školy. Tehdy už gymnázium vedl dlouholetý kolega, který se zasloužil o vybudování respektu na pardubické vzdělávací scéně, Otta Horák.

Kolik nyní máte na polabinském gymnáziu studentů?
K dnešnímu dni u nás studuje 367 žáků, v tomto ohledu jsme na ideálu své kapacity. Je to výhodné jak pro vytváření úvazků, otevíraní jazykových konverzací a seminářů, tak i pro ekonomický provoz školy. Dopracovali jsme se tak ke stavu, kdy můžeme otevírat každý rok tři nové třídy.

Po vašem nástupu na post ředitele v roce 2012 se gymnázium výrazně změnilo. Dostalo nový plášť, vzrostla nabídka vyučovaných seminářů a jazyků. Jste nyní se stavem spokojen?
Vždycky je co zlepšovat. Chtěl bych především vyzdvihnout práci Otty Horáka, který školu dokázal vybudovat a ubránit před různými vnějšími tlaky. Já jsem už pouze navázal na jeho práci. Rozkvět gymnázia je spojen i s převodem budovy z rukou města Pardubice do vlastnictví zřizovatele školy Pardubického kraje.

Které věci se vám nejvíce vydařily?
Za posledních pět let se nám podařilo provést velké investice jako vybudování auly, zateplení objektu a výměny oken či generální rekonstrukce školní jídelny. Je dobré mít pěknou budovu, ale kabát ještě nic nevypovídá o tom, co je uvnitř. Na prvním místě jsou studenti a vzdělávací proces. V tomto smyslu se samozřejmě snažíme studentům dát maximum. Do jaké míry se nám to daří, to musí posoudit studenti a veřejnost. Ale když se podívám na zájem o naše gymnázium, tak ten rok od roku roste. Letos jsme měli 303 přihlášek.

Mezi studenty stále žije rivalita tzv. „Dašák vs. Mozarťák“. Jak ji vnímáte vy?
Rozhodně to není o rivalitě. Školy mají zcela srovnatelnou kvalitu a úroveň. V tomto smyslu si nejsou konkurenty, ale spíše se vzájemně doplňují. Nabízíme možná trošku něco jiného, jsme menší škola, gymnázium Dašická má osmileté obory. Já se snažím nějakou rivalitu spíše mírnit. Nejsem příznivcem soupeření nebo ataků.

Gymnázium za dvacet let své existence vychovalo stovky absolventů. Mohl byste vyjmenovat ty nejúspěšnější, na které jste pyšný?
Každý absolvent, který dokončí svá akademická léta na vysoké škole a uplatní se ve své profesi, tak je pro mě úspěšným absolventem našeho gymnázia. Vážím si všech absolventů, kteří se poté hrdě hlásí ke svému gymnáziu, kde studovali. Mezi naše nevýraznější úspěšné absolventy patří režisér Jan Těšitel, reportérka ČT24 Veronika Pitrová a potom bychom mohli hledat další mezi architekty, doktory a třeba jadernými fyziky.

V podzimních parlamentních volbách jste uspěl se stranou KDU-ČSL a jste novou tváří v Poslanecké sněmovně České republiky. Jaký bude váš další postup? Budete obě funkce vykonávat zároveň?
Nejpozději 30. června 2018 předám post ředitele školy svému nástupci. Pokud bych viděl v průběhu jara, že je to nad mé schopnosti, učiním tak dříve. Nedovedu si představit, že bych vykonával pozici poslance a zároveň ředitele školy.

Chcete si nějakým způsobem udržet vazby na gymnázium při čtyřletém výkonu funkce poslance?
Pokud s tím bude můj nástupce nebo nástupkyně souhlasit, tak bych rád na nějaký miniaturní úvazek zůstal. Chci být v kontaktu se studenty, s kolegy, se školou. Musím zůstat v realitě vzdělávání a vzdělávacího procesu.   Vít Kubant