Miroslav Duna je 18letý mladý Rom, který právě dokončil vyučení v oboru kuchař, číšník. Zdánlivě obyčejný příběh, který ale tak úplně obyčejný nebyl.

Sám pochází ze třech dětí. Jeho matka celý život pracovala a pracuje, jeho dva sourozenci už mají za sebou vězení. On sám také zrovna nepatřil k dětem, se kterými je ve škole lehké pořízení. Na druhém stupni základní školy odstartovaly problémy s chováním a udržením pozornosti a začaly cesty po ústavech, které právě ukončil. A úspěšně.

Vystudoval a je rád

„Zakončil jsem ústavní výchovu tím, že jsem završil vyučení v oboru a jsem rád, že to tak dopadlo," říká o svém startu do života Miroslav Duna, který vyrůstal v Pardubicích v Češkově a Husově ulici. Právě na poslední adrese se rozhodl, že svůj život nepojede po zajetých kolejích svých kamarádů.

„Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří mi v tom pomohli – hlavně tedy mojí bývalé kurátorce Lence Jelínkové a Mirce Gorelčíkové," podotýká Miroslav Duna. Ten nyní žije v domě na půli cesty u Benešova a chystá se na další krok, vlastní život.

Než se sem ale dostal, nastoupil do výchovného ústavu, kde se začal učit.

„Ústav není vězení a on odtamtud mohl kdykoliv odejít. To, že zůstal, byla jeho vůle. Náš podíl na tom byl hlavně v tom, že děcka mají tendence z ústavů utíkat. On potřeboval někoho, kdo mu vše rozumně rozmluvil a vysvětlil, proč je potřeba školu dodělat," sděluje Miroslava Gorelčíková, asistentka prevence kriminality městské policie, která v pardubické Husově ulici působí a Miroslava Dunu neodepsala.

Chtěl i utíkat

„Udržet ho na škole někdy nebyla lehká práce. Je rozumný a ví, že vzdělání k životu potřebuje. Než k tomu ale došel, potřeboval pomoct zůstat na správné cestě. Kamarádi, co s nimi vyrůstal, mu místo pomoci s drzostí sobě vlastní vyčítali, že se snaží. Posmívali se mu, že studuje a chce se živit prací, když by prý se mohl mít dobře, žít z podpory a nic nedělat. Kdyby na ně dal, skončil by jako oni," zdůrazňuje Miroslava Gorelčíková.

Do nové práce

Sám Mirek přiznává, že zaječí úmysly měl. „Chtěl jsem zdrhnout a zabalit to. Mockrát. Ale lidem kolem mě mě tam udrželi a já se nevzdal. Věděl jsem, že mi to pomůže být lepší osobností a i mít větší šanci pro získání práce. Teď jsem momentálně zaměstnaný jako operátor call centra a dostal jsem v Praze nabídku přímo na místo v oboru, kterému jsem se vyučil. Jelikož tu práci dělat chci, tak je moje volba jasná," dodává Miroslav Duna ke svým plánům na příští dny.