Pamatuje si na velké alegorické vozy a tribuny, ze kterých lidé hleděli na průvod. Na rudých tribunách se skvěl nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“. „Jako dítě jsem vždycky přemýšlel, co znamená letáři, pro co se tedy máme spojit,“ směje se Miroslav.
Se zmíněným komunistickým heslem se pojí i zážitek z Prvního máje v Holicích, kam se Miroslav v dospělosti přestěhoval. Tamní starosta měl totiž utajovaný poměr se svojí sekretářkou. „Někdo tam připsal: Náš starosta už se spojil. Policie to pak dlouho vyšetřovala, ale nic nezjistili,“ říká.
Média v celé zemi vysílala ve svátek práce od sedmi hodin prvomájový budíček. „Dašická základní škola, kam jsem jako dítě chodil, mě požádala, zda bych nemohl recitující žáčky nahrát na magnetofonovou pásku, aby nemuseli ráno vstávat a jít na národní výbor před mikrofon. Tak jsem to asi týden natáčel, dal jsem i hudbu do pozadí,“ líčí.
Jako většina pracujících měl pak Miroslav účast v průvodu povinnou. Ve svátek měl přijet do Pardubic a spolu s dalšími tisíci lidí dojít na Masarykovo náměstí, kde v místech dnešní pojišťovny stála obrovská tribuna. Tam lidem kynuli představitelé města a sovětské delegace. „Přepočítali nás už na seřadišti na Višňovce, pak se šlo po ulici 17. listopadu. Já vždycky ještě před podjezdem zahnul a šel na autobus domů,“ prozrazuje pětašedesátník.
„Pro mnohé lidi se ze svátku pracujících stala nepříjemná, vynucená a formální záležitost, zvlášť když účast na průvodech byla přikazovaná a kontrolovaná,“ shrnuje Miroslav. A tak zatímco v zahraničí se konají oslavy svátku práce dodnes, Češi berou 1. květen jen jako den volna.
(bek)
