Tyto provozy však nepřečkaly válku. V roce 1936 začaly jezdit trolejbusy v Praze, v roce 1941 se rozjely v Plzni. Pravý rozkvět trolejbusů v Československu ovšem přišel po druhé světové válce. V roce 1945 vznikla studie trolejbusových tratí pro Pardubice, jež počítala dokonce se dvěma meziměstskými tratěmi: do Bohdanče a do Sezemic, navíc byl plánován velký okruh přes Hradiště na Písku, Kunětickou horu a Brozany.

Ve druhé polovině 40. let byl úřady v Praze vydán podnět, aby hromadná doprava osob v obvodu velkých měst byla řešena trolejbusovými drahami a mohl tak být omezen dovoz pohonných hmot ze zahraničí. Uvolněné autobusy by potom mohly jezdit do krajů dopravně zanedbaných. A toho využily i Pardubice.

V roce 1949 vznikl realističtější projekt, v roce 1950 Dopravní komunální podnik města Pardubic. Jeho první národní správce Ladislav Holubář se zasadil o to, že jako provizorium vyjely nejprve autobusy, aby nemuseli Pardubičané čekat, až se zatrolejují ulice. Oficiální zahájení provozu elektrické trakce bylo 20. ledna 1952, kdy se vydala kolona trolejbusů ze třídy Míru do Bohdanče a hned poté začala jezdit linka číslo 3 od starého nádraží do lázeňského města. Zanedlouho se rozjely trolejbusy také k dukelské vozovně (předtím vozy stály přes noc na třídě Míru, tehdy Stalinově), do Jesničánek a k nemocnici.

V roce 1958 byla přesměrována trať od starého nádraží k novému a roku 1960 přeložena trať ze starého labského mostu, která dále vedla do Bohdanče kolem Josefa, na novou trať přes nový labský most (dnes Wonkův). V roce 1966 pak přibyly trati na dukelskou točnu a na Židov. Za pomoc děkuje Pardubický deník panu Jiřímu Reitmayerovi.

Jaroslav Praisler