Sedmdesátá léta jsou léty trolejbusové stagnace, trolejbusové vedení chátrá, levná ropa nepřeje trolejbusovým provozům, v Československu zanikly trolejbusové provozy v Praze, v Děčíně a Českých Budějovicích (kam se nakonec ještě vrátily). V Pardubicích trolejbusy ovšem období stagnace přežily, od 80. let jezdí také do Polabin: v roce 1987 tam začaly jezdit polookružní linky 15 a 16 (jedna jezdila jedním směrem, druhá druhým), které byly v provozu pouze mimo špičku, protože provizorní napájení polabinských tratí by plnou zátěž nevydrželo, ale zároveň bylo politicky neúnosné, aby nové tratě byly opuštěné.

Roku 1990 byla dokončena polabinská měnírna, napájení se tak vyřešilo a trolejbusy mířily vstříc novému tisíciletí. V roce 2000 byla „zadrátována“ Sukova třída a o dva roky později byla zřízena nová důležitá trať na Dubinu, z linky 13 se tak stala trolejbusová. Ve stejném roce dráty dostala i dukelská ulice Demokratické mládeže. Na další růst si pardubická síť musela počkat až do roku 2018, kdy byly uvedeny do provozu trati přes Trnovou do Ohrazenice a k Zámečku. Ve stejném roce pak začaly jezdit tzv. parciální trolejbusy, které mohou jezdit i mimo vedení. Dnes je v Pardubicích 33 kilometrů tratí, další přibudou po zatrolejování nadjezdu Paramo a Studentské ulice.

Jaroslav Praisler