Moje vzpomínky na rok 1968? V roce 1968 jsem zde měla - tehdy jako čerstvá maturantka - návštěvu z Velké Británie. Byly tu 3 dívky, se kterými jsem strávila 14 dní dovolené - Seč, Kutná Hora, Pardubice… Starala jsem se o ně spolu se svým profesorem angličtiny. Dne 20. srpna jsme všichni jeli do Prahy. Zaplatili jsme jim pobyt na vysokoškolské koleji, šli koupit lístky do Laterny magiky. Já jsem se večer vrátila domů s tím, že do Prahy pojedu až ve čtvrtek a pak společně v pátek odjedeme vlakem přes Paříž do Londýna. V půl 5 ráno mne vzbudil otec a řekl mi, co se stalo. Do Prahy mne rodiče nepustili. Snažila jsem se dovolat na kolej, posílala telegramy, čekala na nádraží, zda se nevrátí. Byly to strašné chvíle. Nic jsem o nich ani o panu profesorovi nevěděla. Pan profesor se ozval v pátek s tím, že děvčata odjela prvním vlakem, který byl z Prahy vypraven a to přes Vídeň. Za 14 dní jsem dostala dopis s výstřižky, jak se tři dívky vrátily z okupovaného Československa. Já jsem do Anglie odjela až koncem října 1968. Vyprávěly mi, jaké to v Praze bylo. Jely několikrát na britskou ambasádu. Za taxiky zaplatily všechny peníze. Všude byly tanky, střílelo se.

Když jsme byly v Londýně, tak na ulici ve vývěsce byl plakát p. Dubčeka a naše vlajka. Bylo to velice povzbuzující. Když jsem se po 14ti dnech vracela netušila jsem, že tady budou okupační vojska tolik let a jaký to pro nás všechny bude mít dopad.

(Zaslala Marie Stejskalová)