Stanislav Brebera nastoupil na pardubické gymnázium v roce 1936 a jako maturant z něho vyšel v roce 1944. Poté absolvoval vysokou školu chemickou v Praze. Patrně nejznámější plastickou trhavinu na světě Brebera vyvinul jako zaměstnanec Synthesie.

Kvůli Němcům se dvakrát stěhovali

Na studentská léta na pardubickém gymnáziu vzpomíná Brebera rád, ačkoliv zažil jednu z pohnutých etap v historii školy.
„Když jsem gymnázium navštěvoval já, tak ještě nesídlilo v budově na Dašické ulici. Když jsem v roce 1936 nastupoval, tak jsme sídlili ve Štefánikově ulici.

Za mých studií jsme se ale museli dvakrát stěhovat. Nejprve do budovy nynější elektrotechnické školy a poté na náměstí Legií, kde teď sídlí Univerzita Pardubice,“ pravil Stanislav Brebera s tím, že v obou případech se stěhovali kvůli tomu, že budovu gymnázia zabrali němečtí okupanti.
Druhá světová válka také způsobila, že Breberovi hrozilo, že na pardubickém gymnáziu ani neodmaturuje.

„Na konci roku 1943 jsme byli odvedeni a hrozilo nám, že nás pošlou do Německa. Nakonec jsme ale zůstali v Pardubicích a mohli jsme v roce 1944 odmaturovat,“ konstatoval Brebera.

Rozhodnutí mezi chemií a filozofií

Jen málo lidí ale tuší, že Breberova kariéra v chemickém průmyslu byla ohrožena i jinak. Po dostudování gymnázia totiž Brebera neměl jasno v tom, na kterou školu se nakonec vydá.

„Rozhodoval jsem se mezi chemií a filozofií. Zpočátku mě na gymnáziu zajímala spíš chemie, ale poté jsem se začal zajímat i o filozofii,“ uzavřel Stanislav Brebera.

Lukáš Dubský