Stížnost Ziny Solnické na postup zdravotní záchranné služby, kterou rodina přivolala k nemocné matce, vyvolala velký ohlas veřenosti. O případu informoval Deník 13. března. Následný vývoj události mohli čtenáři sledovat na webu.

Celý článek najdete ZDE - KLIKNĚTE PROSÍM

Najdete tam celou historii případu. Zveřejňujeme nyní i prohlášení Záchranné služby Pardubického kraje, které na sebe nechalo čekat dva dny. Redakce jej obdržela až v pátek 14. března ve večerních hodinách, tedy již po uzávěrce sobotního vydání.

Pavel Bareš, náměstek ředitele pro zdravotní péči Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje píše:

“Někoho poplivat. Nebo jeho práci. Tentokrát byla na řadě Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje. Stěžovatelka vykřičela do světa, že se dispečerka operačního střediska nechovala vstřícně, že zdravotníci nechtěli odvézt její smrtelně nemocnou matku, že je museli k ošetření a transportu do nemocnice přemlouvat, že jejich přístup nebyl profesionální, dokonce arogantní. Všechno „jim“ trvalo příliš dlouho. Matka musela do sanitky sejít tři patra. Po přijetí do nemocnice zemřela na operačním sále.

Její onemocnění bylo závažné a, bohužel, smrtelné. Smutek se dá jistě pochopit. Zemřel člověk nejbližší. Chápal bych i jistou míru zlosti a v podstatě logickou snahu na někoho smrt matky ,svalit‘. Nelze však tolerovat lež.

Operátorka přijímala tísňovou výzvu tzv. z třetí ruky. To znamená, že volal příbuzný, kterého informovala dcera klientky o jejich obtížích. O zdravotním stavu pacientky však nevěděl nic. Dokonce udal špatnou adresu. Operátorka sama iniciativně zavolala dceři pacientky, která u ní měla být. Nebyla. „Už tam jdu“. Klientce prý bylo špatně už od včerejška. „Přijeďte rychle“. V tuto chvíli byla už samozřejmě posádka Zdravotnické záchranné služby na cestě, dorazila za sedm minut po výzvě. Po vyšetření a ošetření byla pacientka za 17 minut na cestě do nemocnice. Zdá se vám to dlouho? Zdravotníci (lékař a řidič) ji nesli ze třetího patra na transportním křesle. Samozřejmě! Zkuste si to se stopkami v ruce. Možná budete překvapeni.

Podle výpovědi lékaře a sestry jim pacientka, přes její špatný zdravotní stav, během transportu opakovaně děkovala za vstřícné a milé chování.
Zemřela. Měla „chirurgickou“ nemoc, která nebyla operovatelná. Je nám to líto. Stejně jako každého života, který se nám (zdravotníkům obecně) nepodaří zachránit. Od toho tady jsme. Chceme a umíme zachraňovat. Že se nám to někdy nepodaří, že chybujeme? Jistě. Jako každý. Tento zásah však proběhl více než standardně. Není pravda, že jsme se chovali nepřípustně, že jsme něco zanedbali, že jsme někoho poškodili, že nám to trvalo dlouho. Přesto nás vláčíte bahnem. Jenom prošetření této kauzy se věnovali tři lékaři managementu organizace prakticky celý den. Neměli jsme čas na svou naplánovanou činnost. Vyslechli jsme záznam tísňového volání, celou posádku, zhodnotili kvalitu dokumentace, informovali média…

Ukázalo se, že jsme při zásahu byli dobří, nechybovali jsme. Přesto máme punc arogantních flákačů, analfabetů soucitu. Takoví ale nejsme. Nechte nás pracovat. Nechte nás léčit. Dejte nám informace a my k vám přijedeme. Poradíme. Ošetříme. Odvezeme. Ptejte se a my vám odpovíme.“

Jaký je Váš názor?
Jaké jsou Vaše zkušenosti se záchrannou službou? Na našich stránkách máte možnost zapojit se do diskuze i hlasovat v anketě.