Záchranku si lidé pletou s obvodním lékařem, taxíkem i lékárnou

Po telefonátu na linku 155 přijíždí záchranná služba. Pacient například s vyšší teplotou ale po příjezdu záchranky odmítá převoz do nemocnice a tvrdí, že se cítí lépe. Záchranáři na místo po marném domlouvání volají druhou posádku – auto s lékařem, aby posoudil stav pacienta, který si s náležitě barvitým popisem příznaků volá záchrannou službu kvůli zvýšené teplotě či průjmu. Účet za takový výjezd? Vyblokovaná 2 vozidla, 4 lidé a cena 9500 korun, která bude chybět na jiné lékařské výkony. A něco takového se v průměru děje i čtyřikrát do měsíce.

"Z počtu 64 000 výjezdů za loňský rok v Pardubickém kraji by nám v kategorii, která nespadá do výjezdů určených pro záchrannou službu je 7500 zásahů," říká mluvčí Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje Aleš Malý.

V létě záchranné službě počet takovýchto zbytečných výjezdů mírně stoupá. Důvodem jsou probíhající dovolené, které si berou i lékaři v obvodních ambulancích i nemocnicích. A někteří pacienti to skutečně řeší voláním na číslo, které je určeno pouze pro stavy nouze.

"I kdy praktický lékař není k dispozici, má povinnost sehnat a zajistit za sebe náhradu. K tomu jsou tu navíc lékařské služby první pomoci v poliklinikách či nemocnicích, které jsou určeny tyto služby poskytnout," dodává Aleš Malý.

Projekt Obědy pro děti pomáhá rodičům ve finanční tísni

Záchranná služba slouží k záchraně života - neboli je určena pro stavy akutně ohrožující život nebo zdraví. Do této definice ale nespadá řada úkonů, které záchranáři v terénu řeší, ať už jde o běžné drobné úrazy, či zanedbané déletrvající onemocnění.

Příkladů lze vyjmenovat celou řadu. Jsou lidé, kteří volají v neděli odpoledne, kde je jim sice celý víkend zle, ale teď po návratu z chaty už to do pondělka vážně nevydrží. Jsou to průjmy, zvracení, malátnosti vyvolané zanedbáním pitného režimu nebo i návštěvy rodiny u prarodičů. Tam zpravidla příbuzní při víkendové návštěvě jednou za měsíc seznají, že babičce možná něco je a lékař musí přijet ihned. Jsou to ale i odřená kolena, drobné ranky.

"Pokud pacient neužívá léky na ředění krve, nejsou drobná krvácivá zranění záležitostí, ke které by sanita měla vyjet, to je případ pro domácí ošetření, v případě hlubší rány pak pro návštěvu chirurgické ambulance v nemocnici, kam se ale zraněný má dopravit svépomocí, pouze v krajním případě sanitou. Záchranná služba ale není taxík," upozorňuje mluvčí záchranářů Aleš Malý.

Častým argumentem také bývá, že pacient přivezený záchrannou službou na nemocniční ambulanci nemusí čekat. "Ale tak to také není. Pořadí pacientů určuje lékař v ambulanci. Vážně zraněného člověka od autonehody postávání na chodbě nečeká, ale kdo se nechá vézt s odřeným kolenem, může přijít na řadu později," dodává Aleš Malý.

Řada lidí si také neuvědomuje, že když záchranáři přijedou, zpravidla by mělo jít o stav, který skutečně vyžaduje nemocniční péči, a proto tam také pacient skončí. Dohadování s posádkou na místě, že já nikam nepojedu, příliš smyslu nemá.

"Bez diskuze jsou zejména případy, kdy lékař sezná, že by pacient mohl být nebezpečný sobě či svému okolí z důvodu ovlivnění alkoholem, omamnou látkou či onemocněním psychického rázu. V takovém případě může ve spolupráci s policisty být z rozhodnutí lékaře pacient i omezen na osobní svobodě se všemi důsledky," upozorňuje Aleš Malý.

Zcela mimo pak mohou být požadavky některých pacientů, které směřují zcela mimo povinnosti záchranné služby - ať už je to pomoc v domácnosti, či předpis či distribuce léků. "Zde bych důrazně upozornil, že záchranná služba nikdy nevystavuje recepty a nevydává léčiva. Vybavení sanitního vozu počítá se záchranou a zachováním životních funkcí, nejsme pojízdná distribuce endiaronu či paralenu, ale i na takové žádosti občas narazíme," uzavírá Malý.

Epidemie spalniček může narušit provoz nemocnic