„Nejdříve přijdou do volební místnosti důchodci. Kolem třetí, čtvrté hodiny pak lidé, co jdou z práce a nakonec chodí pejskaři," zasvěcuje mě do toho, co mě čeká ve volební komisi, zkušenější kolegyně.
„No a před desátou večer nás ještě přijdou zkontrolovat opilci," poznamenává jediný muž v našem volebním okrsku v Polabinách, který jinak tvoří pětice studentek.

První zvědavci

A skutečně: první zvědavci z řad seniorů se na nás dobývají již před páteční čtrnáctou hodinou. Asi do šestnácti se pak pro velký nápor téměř nezastavíme. I tak si ale stíhám vést podrobnou statistiku a průběžně komisi informuji, kolik procent lidí již odvolilo. Jen v pátek jich přišlo celých 48%.

I slibovaní pejskaři se postupně začínají trousit. Jeden z voličů se nás dokonce ptá, zda jeho pes může volit. „Jedině, jestli má s sebou občanku," vtipně reaguje moje kolegyně.
Občanku prý bohužel pes nevlastní a pas, na který se nechá také volit, si prý zapomněl doma. Tak snad jindy.

Drama se nekoná

Večerní drama v podobě opilců se nakonec nekoná. Po desáté hodině večerní se tedy loučíme, abychom se tu sešli znovu, o půl osmé ráno.
Sobotní volební den pokořuje hranici poloviny voličů během několika minut. Volit chodí hlavně rodiče s dětmi.
Z kočárku tak na nás pokukuje například malá Kristýnka. Sice ještě kvůli nízkému věku volit nemůže, do volební urny však hází hned několik obálek – za maminku i své prarodiče.

Ve škole, kde naše komise sídlí, se nachází celkem pět volebních okrsků. Naše šestičlenná skupina má však oproti ostatním velkou výhodu.
Vlastníme totiž rychlovarnou konvici, což se v budově polabinské „základky" rozkřikne, a tak máme co chvíli návštěvu z jiné třídy s prosbou o horkou vodu.

Ta je tu doslova vzácností. Automat na kávu je v zamčené části budovy a jiná možnost, než ohřát se nápojem, není. Topení v budově totiž příliš spolehlivá nejsou.

Čas plyne dál

Čas v komisi plyne klidně dál. Krátíme si ho čtením, učením i vyprávěním historek z voleb v minulých letech. „Nám jednou ukradli vlajku," směje se jeden ze členů komise.

„A my zase jednou sčítali hlasy až do dvou do noci," podotýká zapisovatelka.
Nyní to však naštěstí na dlouhé sčítání nevypadá. Počty jsou vcelku jednoduché, nekomplikují je žádné preferenční hlasy ani nic jiného.
Poslední zpestření přichází patnáct minut před uzavřením volebních místností. Paní, která by ráda odvolila, nemůže najít občanský průkaz.
Postupně před nás vysypává obsah své peněženky i kabelky, hledaný doklad však nikde. Volička pro něj tedy utíká domů a s „občankou" v ruce se vrací doslova v poslední minutě. „To by mně mrzelo, kdybych to nestihla. Já mám totiž vybraného takového hezkého a mladého kandidáta," hází poslední obálku do volební urny.

Účast: 68 procent!

Sděluji tedy komisi, že jsme právě dosáhli 68% volební účasti a vrháme se do sčítání. Za necelou hodinu máme hotovo a pak jen čekáme, jestli vše schválí úřad. Výsledky jsou v pořádku, v podstatě kopírují ty v republice. „Tak za dva týdny znovu," je nám už nyní jasné, a tak se rozcházíme domů.

Veronika Skřivanová