V dalším díle našeho seriálu o zaměstnávání cizinců se podíváme na jejich největšího zaměstnavatele v regionu – nadnárodní firmu Foxconn. Ta jen na Pardubicku zaměstnává přímo i nepřímo na deset tisíc lidí a bez stovek pracovníků ze zahraničí už se prostě neobejde. Přivézt je naráz by ale nefungovalo. Firma se tedy snaží o funkční systém integrace – od náboru, přes adaptaci až případné propuštění.

Nejdříve možná k trhu práce. Bavíme se o zaměstnávání cizinců a Foxconn je zřejmě jejich největší zaměstnavatel z celého regionu. Jaký je k tomu důvod?
Na trhu zaměstnanci nejsou. V Pardubicích je nezaměstnanost na čísle 1,8 %. Foxconn přitom má kolem 4000 svých zaměstnanců a v druhotné návaznosti – dodavatelských, servisních a dalších firmách - se dostaneme až na celkové číslo 10 000. Bez cizinců si zkrátka neporadíme. Bohužel. Není ale třeba se toho vůbec bát. Pro zaměstnávání cizinců máme svůj systém. Na úrovni odborné veřejnosti se o něm dost ví a my tyto zkušenosti předáváme dál.

Pojďme tedy ke zmíněnému systému. Jedním z jeho prvků je, že zaměstnance vybíráte přímo a nespoléháte na dodavatele z řad personálních agentur. Proč?
Nabíráme do kmenového stavu cizince dlouhodobě a je to pro nás preferovaná varianta. Proč? Foxconn je členem RBA aliance, která má pravidla, jak zaměstnávat. My všechna ta pravidla chceme dodržovat. Pro nás je to i výhodnější z hlediska kontroly. Kmenový zaměstnanec má smlouvu přímo s námi, agenturní podléhá už jiné firmě a je to článek navíc,“ říká Jitka Kratochvílová, která má ve Foxconnu přímo na starost oddělení, které zařizuje tento personální servis.

Jaký je ještě rozdíl mezi takovými zaměstnanci a v čem je to výhodné?
Naše preference je jednoznačně mít zaměstnance přímo vlastní a aktivně pracujeme na tom, aby ten počet kmenových byl maximální na naší straně. Dá se s nimi lépe pracovat, dá se lépe plánovat výroba a pro obě strany je to zajímavější, protože kmenový zaměstnanec se už nabírá s tím, že bude dlouhodobě zaměstnán, má zajištěnou práci a výdělek. Poslední dva, tři roky se snažíme zaměstnance nabírat právě kmenově.

Jak tedy u vás vypadá takový náborový proces?
Nabíráte-li cizince, věnujete se adaptaci a integraci. Nejde proto dělat hromadné nábory. Je s tím spojen obrovský proces integrace. Namátkou: vysvětlit jim jak funguje doprava, ubytování, lékař. Na to je ale u nás přímo tým lidí, který to dělá – včetně pracovníků z Mongolska, kteří přišli třeba v roce 2007 a už jsou tady doma a zaučují své krajany.

Existuje tu u vás systém, že nesbíráte kohokoliv, ale adresně oslovujete. Jak to probíhá?
Při hledání zaměstnanců jsme například oslovili naše vlastní zaměstnance. Ti doma ve vlastech mohli oslovit své příbuzné a to se ukázalo jako velký přínos. Mezi Mongolskými pracovníky se do dvou měsíců hlásilo 200 lidí. Tyhle přihlášky jsme ale museli rozfázovat, nemohli přijít všichni naráz. Na druhou stranu toto funguje doteď a pro nás je to nyní primární zdroj rekrutace.

Čili zaměstnanci přivádí další zaměstnance z řad příbuzných, známých.
Ano. V tom je ta oboustranná výhoda. Oslovují je jejich známí a příbuzní, kteří jim tu nabídku práce předají z vlastní zkušenosti a vlastními dojmy a tady v České republice jim zároveň pomohou s integrací. K tomu máme na telefonu nepřetržitě někoho, kdo mluví jejich jazykem. Ale systém známých je v tomhle nejlepší opora. Už třeba jen v tom, že se tu rázem neocitnou sami, bez pomoci. Že mezi těmi zaměstnanci jsou spíš manželské páry, které už přijedou společně, tudíž i jejich chování je jiné. Mají vzájemnou odpovědnost, řeší problémy se zabezpečením rodiny. To nejsou samí mladí muži bez závazků se spoustou volného času.

Co když přesto zaměstnanci jsou problémoví. Co pak?
Firma při náboru hradí cestu, vízové povinnosti a ty samé náklady neseme i ve chvíli, kdy nastoupí cestu zpátky, pokud by situace byla neudržitelná. Máme pečlivý výběr, ale když se přesto nepodaří, je v našem zájmu, aby i tyhle vztahy fungovaly korektně, nevyhazujeme je na ulici. Hlídáme ty lidi ale i když třeba přestoupí k jinému zaměstnavateli. I po čase si ověřujeme, že zůstane tam, kde říká a jak se chová. Podobná kritéria uplatňujeme ale třeba i na některé naše dodavatele.

Jak je to vůbec ve Foxconnu s národnostmi. Kolik jich tu je?
Tady ve Foxconnu pracují lidé celkem 33 národnostní. Od Skotska, Číny, Indie až po Vietnam. V Pardubicích je největší menšinou asi mongolská skupina. Ta má kolem 500 pracovníků. Ale pro nás je toto normální. Foxconn je s cizinci zvyklý pracovat od samého začátku. Byla tomu otevřená politika, byly s tím zkušenosti, uměli jsme ty lidi přivést.

A co navazující život zaměstnanců. Školství, zdravotní péče.
Máme, co se týče zdravotní péče, nasmlouvané konkrétní služby k počtům zaměstnanců – praktický lékař je třeba ten nejmenší problém, ale větší už je třeba zubař. I tohle my řešíme, protože k lékaři s některými třeba musí jít tlumočník.

A co děti. Zmínila jste rodiny, určitě to znamená i děti a tedy školky a školy.
Někteří zaměstnanci už tu vychovávají děti, takže školství je na pořadu každý den, to je oblast, kde nám magistrát vychází vstříc a máme školu, která přímo cíleně pracuje právě s dětmi cizinců. Je to o osvětě a komunikaci. Kdekoliv může vzniknout problém, ale všechno se dá řešit. Stává se, že přijede pár, který dětí má, ale nechá je ve vlasti v péči prarodičů, ale my víme, že za rok podle práva požádají o zcelení rodiny a máme čas se na to připravit a také to s nimi řešíme. To je oblast, kde se třeba hodně spolupracuje s magistrátem a neziskovými organizacemi, které poskytují asistenty a tu integraci pomáhají hledat i oni.