Procestoval půl světa, jeho jméno znají v prestižních evropských galeriích, jako jediný český výtvarný umělec byl vyzván k účasti na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu. Přesto po celý svůj život zůstával východočeským patriotem. Narodil se v Hradci Králové, dětství prožil v Jaroměři – Josefově, za svůj domov považoval východní Čechy. Také proto se před čtyřmi lety, poté, co od města Hradce Králové obdržel prestižní Cenu Františka Ulricha, rozhodl darovat rodnému kraji soubor svých soch, obrazů a celý literární archiv. Reprezentativní místo se našlo v novém Regiocentru Nový Pivovar.

Vladimír Preclík přijel do Hradce Králové počátkem února, aby svoje sochy a obrazy v galerii usadil, našel jim to správné místo a světlo. Přivezl také svoje úplně první dílo – dřevěný zlacený rám na zrcadlo, který vyrobil jako šestnáctiletý učeň – řezbář v hradecké dílně. „Dlouho pietně visel na zdi ložnice mojí matky v Josefově,“ vzpomínal. „Teď bude tady, protože takové byly moje začátky. Chodíval jsem tudy, kolem pivovaru, jako učeň, nemohl se nabažit toho barevného velkoměsta… Jenom ten Chrám svatého Ducha mi přišel takový nedodělaný, neomítnutý a chudý. Hlava bláznivá jsem byl. Vzpomněl jsem si na to, když jsem před lety instaloval právě v Chrámu svatého ducha polosochu svatého Klimenta, hned vedle oltáře. Tenkrát jsem cítil, že se sem tímto způsobem na konci života obloukem vracím. Výstavou v nedalekém pivovaru ten životní kruh dokončím.“

Možná před dvěma měsíci věděl, jistě tušil… 12. února v podvečer zahájil stálou výstavu svých děl v Regiocentru Nový Pivovar, chvíli se na vernisáži zdržel a pak pomalu, svým typickým vzpřímeným krokem, odešel do nedalekého hotelu. „Jsem unavený muž,“ odmítl se vší zdvořilostí prosbu o pokračování našeho dopoledního rozhovoru.

Jeho životní kruh se uzavřel jen pár týdnů poté. Bylo mu 78 let.