Skupina dětí, která si krátila čas vytáčením čísla 155 z telefonní budky, zažila místo legrace pořádnou lekci. Jejich dovádění skončilo příjezdem hlídky městské policie. Potom se volalo znovu, tentokrát ale rodičům.

„Právě zlomyslné dětské telefonáty jsou tou nejčastější skupinou hovorů, které operátoři linky 155 přijmou,“ uvádí vedoucí lékař Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje (ZZSPk) Otomar Kušička. Další, mnohem horší skupinou jsou lidé, kteří se baví tím, že posílají záchranku ke smyšleným událostem, třeba k sousedům, a baví se sledováním záchranářů z oken.

„Měli jsme tu ale v prosinci i případ, kdy nám volala žena a předstírala situaci, že byla unesena, svázána a pobodána. Zaměstnala po celou noc nejen nás, ale i desítky policistů. Nakonec vyšlo najevo, že se jednalo o opileckou zábavu,“ popisuje Kušička.
Třetí skupinu pak tvoří lidé, kteří si z čísla 155 dělají linku důvěry. Většinou jde o lidi s psychickými problémy. Mezi nimi je spousta těch, kteří volají opakovaně.

Pokud se rozhodnete pobavit na lince 155, musíte počítat s následky. V případech, kdy je jasné, že si někdo dělá legraci, předává operátor pozici volajícího policii.

„Operační středisko 155 přijme denně průměrně přes dvě stovky hovorů. Pokud se mezi nimi objeví zlomyslný telefonát, dokážeme jej zaměřit,“ prozrazuje Kušička. A zaměření je velmi přesné.

„Voláte–li z telefonní budky, ví operátor naprosto přesně z které. To je špatná zpráva právě pro vtipálky, protože v té chvíli už na místo může zamířit policie. Naopak dobrá zpráva je to pro člověka, který potřebuje sanitku a je ve stresu nebo třeba v cizím městě a nezná přesnou adresu,“ vysvětluje Otomar Kušička.

A podobně je tomu i u mobilních telefonů. Žádný volající na 155 není anonymní. Záchranáři nejenže vždy vidí číslo volajícího (i když je utajené), ale také identifikační číslo použitého telefonu. „Dá se říci, že od zavedení modernějších ústředen se počet zlomyslných telefonátů snížil až o čtvrtinu,“ uzavírá Otomar Kušicka.